Kapitola 1
"Ty malá šťastná mrcho! Tvoje máma si skutečně vzala miliardáře z našeho města! Vždyť se z téhle díry dostaneš nadobro, ne?" Můj nejlepší přítel Navis zněl trochu zatrpkle. Vyrůstaly jsme spolu v chudinské čtvrti, dokud mě můj nový bohatý táta nepřinutil změnit školu. "Nežárli, Navisi. Víš, jak je moje máma krásná." Řekla jsem se slzami v očích. "Přestupuju na MoonRiver, tak mi často piš." Navis mě objala, i když předstírala nechuť. Tajně mi něco strčila do ruky. "Dárek na začátek školního roku." Řekla. "Ať se to nikdo nedozví. Buď v bezpečí." Byla to dýka potažená látkou?! Usmála jsem se. Význam dýky jsem znal jen já. Internátní škola Moonriver je jednou z nejnepolapitelnějších škol v zemi. Doufám, že mi Moonriver pomůže splnit můj sen. Chci se stát první ženskou bojovnicí. Toužím po tom, abych měla sama o sobě postavení a důstojnost. Stát se bojovnicí je jediná věc, za kterou mohu bojovat vlastníma rukama. Žádná žena ještě neprošla výcvikem válečnice, ale já věřím, že budu první. V našich slumech byla všude krize. V minulosti si máma domů vodila zkažené muže. Nenáviděla jsem je. Tehdy mě obtěžovali a já se musela od malička učit sebeobraně. To posílilo mou lásku k bojovému výcviku. Proto jsem jako dárek k přestupu dostala dýku. I když mám nyní možnost přijet studovat do Měsíční řeky, kdo ví, kdy si to můj nevlastní otec rozmyslí. Musím této příležitosti využít. Ohlédnu se k autu a vidím svého nevlastního bratra Wyatta. "Připraven?" zeptá se. Pokrčím rameny. Asi jsem připravená. Jednou přikývne a pak obejde druhou stranu auta. Není tam žádná klika. Mávnu rukou kolem boku auta a nic se neděje. Bouchnu podpatkem boty do auta. Řidič za mnou vzdychne a dveře se samy otevřou. Zevnitř auta se ozve Wyattovo kdákání. "Je to automatické," táhne Wyatt. Poplácá mě po koleni. "A je to tady, na Měsíční řece!" ...... "Průvodce prvním dnem najdeš támhle ve studentském centru," řekne Wyatt. Zvedne obočí a jeho úsměv se trochu zvlčí. "Hodně štěstí." Převrátím oči v sloup. "Díky." Zabouchnu dveře auta a vejdu do hradu. Uprostřed chodby stojí vysoká blondýnka. Sleduju, jak očima přejíždí po celém mém těle od zablácených bot až po tričko s vintage kapelou. Mírně se rozšíří. Zachytím chvění jejích rtů. "Slečno, jste si jistá, že jste na správném místě?" zeptá se. Rozhlédnu se a natáhnu ruce. "Můj bratr říkal, že tohle je studentské centrum." Ženě se nepatrně zachvějí oči. Vystrčí dokonale pěstěnou ruku. "Kathy," řekne. "A vy jste?" Vystrčím vlastní ruku s nehty pokrytými oprýskaným černým lakem. "Chloe," řeknu s veškerou falešnou sladkostí, kterou jsem schopná sebrat. "Chloe," opakuje jako javorový sirup s příměsí jedu na krysy. "Jsi z Greendale, že? Nevěděla jsem, že móda je tak..." Ještě jednou mě přejede a zastaví se na dírkách mého trička. "To je zajímavé."Tvář se mi rozpálí navzdory každému kousku vzteku, který ve mně bublá. Pouštím její ruku. "Tak jak jsi skončil v Moonriveru?" pokračuje. "Můj nevlastní otec mě právě zapsal. Napadlo mě, že mi to pomůže dostat se z Greendale." Zakroutím hlavou. "Isaac Jones?" Kathy povytáhne obočí. Její úšklebek se změní ve zlomyslný úsměv. Kurva, tohle jsem nečekal. " "Aha, takže ty jsi Camilina dcera?" řekne. "Camila Martinová. Podřadná opatrovnice dětí boháčů? Řekni mi, zdrogovala tvoje máma Isaaca? Proto se zbavil své ženy?" Posměšně zakroutí hlavou na způsob, jakým jsem to právě udělala já. "Slyšela jsem, že při rozvodu přišel o většinu majetku. Divím se, že si vůbec může dovolit poslat sem dvě děti." "To neudělal," odseknu. "A máma na Isaaca kašlala. Usiloval o ni, i když už se s bývalou paní Jonesovou rozešel. Možná se rychle vzali, ale ujišťuju tě, že jejich vztah byl naprosto přirozený." "Zajímavé," odtuší Kathy. Dvě vteřiny mě dělí od toho, abych jí rozbila dokonale bílé fazety o lebku. Mávne rukou. "No, jsem si jistá, že tvůj otec bude ve městě žhavým tématem. Všichni milují drby spojené s miliardářem a jeho zlatokopeckou milenkou." Prosmýkne se kolem mě. Její podpatky klapou o podlahu, když kráčí ke vchodovým dveřím. Nemůžu si pomoct, ale vidím rudě. Dýka mi v kapse připadá jako horké závaží. Ale tohle byl Moonriver. Tohle bylo úplně nové území s novou dynamikou, kterou bylo třeba se naučit. S lusknutím prstů se otočím a nasadím ten nejfalešnější úsměv, jaký dokážu. Kathy na mě čeká u dveří. Otočím se za ní. Motá se kolem mě po kampusu a blábolí o věcech, které mi popravdě mohou být ukradené. Už se chystám promluvit a říct jí, ať ty kecy vynechá, když míjíme budovu, která se tak moc nepodobá ostatním. Je to velká pyramida, která vypadá, jako by ji někdo vytrhl z Egypta a připlácl uprostřed lesa. Jediné, co jí dodává pocit, že patří spíš do tohoto století, je obsidián, ze kterého je vyrobená. Dopadá na ni světlo a mírně se třpytí. "Co je to?" Zeptám se Kathy. "Aha," zasměje se. "To je Hayesova pyramida. Domov bratrů Hayesových." "Bratrů Hayesových?" Řeknu. Kathy protočí oči. "Theodore Hayes vede školu," pokračuje. "Uchází se o místo příštího krále Alfa. Bratři Hayesovi jsou jeho synové. Jsou čtyři. Jsou hříšně přitažliví, chytří a zábavní. " "Vypadá to, že jsou všichni vítězové," mrtvě se usměju. "Jediní vítězové," opraví mě Kathy. Nakloní hlavu k pyramidě. "Jsou ti, které si vyberou za své partnery." Rozhlédnu se po pyramidě a vidím hlouček skotačících žen. Některé si zpívají, jiné sparingují. Zdá se, že se všechny snaží předvést nějakou show. Do prdele, jedna z těch holek dělá na trávníku roznožky a hází hlavou dozadu, jako by hrála v nějakých pornografických filmech. Najednou slyším výkřik. Všechny ženy na dvoře, já i Kathy se k němu otočíme. Ze zadní strany pyramidy vychází dívka. Další skupinka dívek se k ní okamžitě vydává, aby ji utěšila. Kathy předstírá starostlivé vrkání."Chudák holka," řekne. "Nejspíš další odmítnutí pro matku." "Matka?" Švihnu hlavou směrem ke Kathy. "Není nám tak pod dvacet?" Kathy zahučí. "Ano, ano. Nejvyšší věk pro páření je dvacet let, ale občas se dějí divné věci," řekne. "Včera zůstalo na vstupních dveřích pyramidy dítě. Holčička. Zdá se, že nikdo nemůže najít její matku. Velkorysí bratři Hayesovi si ji vzali k sobě domů. Teď se snaží najít dívku, která by jim ji pomohla vychovat." "Vychovávat ji?!" Zalapám po dechu. "Všichni jsme studenti s plným rozvrhem hodin. Nikdo nemá čas na výchovu dítěte!" Zdá se, že Moonriver je ještě složitější, než jsem předpokládala.
Kapitola 2
"Tak kdo je ta máma?" "Cože?" Kathy se ohlédne přes rameno. "Toho dítěte, co mají bratři Hayesovi?" Dodám. "Vypadá to, že ho tam rozzlobená paní hodila jen tak ze vzteku." Kathy se zastaví a otočí se, aby se na mě ušklíbla. "Ona," zdůrazní Kathy. Odolám nutkání zakoulet očima. "Má neznámý původ. Nikdo neví, kde nebo proč se tu vzala. Víme jen, že existuje a že ji adoptoval největší a nejmocnější dům v kampusu. Dokonce ani vnitřní kruh bratrů neví nic víc než to." Odfrknu si. "To nemají vlastní přítelkyně, které by se o ni postaraly?" "Ne. "Mají," odtuší Kathy. "Ale to mi přišlo nevhodné. Tak rozšířili pátrání na celou školu." Zastaví se a zakroutí hlavou, obočí jí vletí do blonďatých vlasů. "I když vzhledem k tomu, že se tvoje matka starala o děti, by ses možná hodila." "Isaac mi neplatil školné za hlídání," řeknu ostře. "Jak myslíš," řekne Kathy. "I když bylo krásné tě tu provázet, můj vlastní pohovor na místo pečovatelky se blíží. "Too-da-loo." Ani se na ni nepodívá, otočí se na podpatku a kráčí zpátky k zlověstně vyhlížející pyramidě a jejímu hloučku hysterických žen. Nevěřícně se dívám. Tahle škola je plná bláznů! Nedokážu si představit, že bych tu dělal něco jiného než studoval, trénoval a snažil se stát ještě lepším kandidátem na válečníka. Když už o tom mluvíme, měla bych si prohlédnout tréninkové prostory a zjistit, jak to tu vypadá. Vydám se směrem k budově s nápisem "Bojové centrum". Jdu ke dveřím a pak se zastavím, když si uvědomím, že se dovnitř nedostanu. Je tu čtečka karet. Zamračím se a otočím se, abych se vrátil do studentského centra. Narazím do něčeho širokého a tvrdého a lehce "uf", jak se s tím srazím obličejem. "Promiň," zamumlám a přejedu si rukou po obličeji. "Nic se neděje," uchechtne se hlas. Je tichý a hluboký a v mém nitru zažehne jakousi jiskru. Otevřu oči. Přede mnou stojí mužský strom. Je nápadně pohledný, má vlnité hnědé vlasy a zažloutlé oči. Prohrábne si celou mou postavu a já si okamžitě uvědomím, že jsem si ráno oblékla potrhanou košili. "Ještě jsem tě neviděl," pokračuje muž. "Nováček?" "Jo," najdu hlas, který mi uvízl v krku. Mírně se pohnu přes rameno. "Snažím se omrknout bojová zařízení, ale můj průvodce mi nedal průkaz. Myslíš, že mě můžeš pustit dovnitř?" Mužův pohled mě znovu přelétne a zastaví se na mých ňadrech a bocích. Jeho pohled působí jako blesk a já se okamžitě zachvěju. Zkřížím ruce na prsou. Ušklíbne se. "Chceš jít do bojového zařízení?" řekne. "Neměl by se někdo jako ty spíš zajímat o flirtování s klukama a o to, jak si zařídit domov?" "Nemám zájem flirtovat," odseknu. Už mě úplně přešly kecy tohohle muže a nesmysly téhle zasrané školy. "Jsem tady, abych se stala bojovnicí." Muž na mě chvíli zírá. Ještě několikrát zamrká, oči upřené do mých, než povytáhne obočí a promluví, tiše a tiše."Chceš se stát bojovníkem?" "Jak jsem právě řekl, ano," říkám. Podívá se mi přes rameno a pak zpátky na mě. Znovu mě přejede po těle, tentokrát se zastaví na rukou a nohou. Nakonec se protlačí kolem mě a poklepe zápěstím na čtečku karet. "Díky," zamumlám. Vejdeme dovnitř. Strčí ke mně ruku. "Archere." "Chloe," řeknu pomalu. Jeho ruku ignoruju. "Chloe," opakuje. Stáhne ruku zpátky a odkašle si. "To jméno mi zní povědomě." Ztuhnu. Zavřu oči a pomalu dýchám. A je to tu zase. "Jo," řeknu. "Chodí sem můj bratr Wyatt. Jsem nevlastní dcera Isaaca Jonese." Archer zvedne obočí. Zbytek obličeje má pevně semknutý. "Aha, takže jsem právě nechala do své tělocvičny přejít nejznámějšího přestupníka?" Kurva. Kousnu se do rtu. Podívám se na Archera a nevidím žádnou zlobu, jen zvědavost. "Určitě jsi slyšel o novém uzlíčku radosti našeho kampusu," řekne. "Možná by ses měla zkusit ucházet o roli matky. Možná jsou ty chůvařské schopnosti tvé kurevské matky přenosné. Bylo by to mnohem lepší využití času než sem chodit trénovat na bojovnici, kterou se nikdy nestaneš." Po celém těle se mi rozlévá vztek. Jak se opovažuje?! "Jdi do prdele!" Odplivnu si. Píchnu ho prstem do hrudi. "Kde se tu bereš?!" Zvedne ruce a trochu se zasměje. "Jé, co chceš dělat, bojovnice? Ušťourat mě k smrti?" Přitisknu mu dlaň na hruď. Sotva se pohne, je to mohutná masa svalů připomínající péro. Místo toho vypadá šokovaně, že jsem se ho dotkla. "Všichni na téhle zatracené škole jsou posedlí tímhle pitomým zkurveným děckem!" Znovu do něj strčím. "To, že moje matka byla chůva, neznamená, že jsem chůva! A taky to neznamená, že bych se o toho zasranýho spratka měla starat já!" Znovu do něj strčím. Tentokrát trochu ustoupí. Ve tváři se mu objeví další šok. Na konci mé tirády jsme nosem proti nosu. Hltavě oddechuju, což posílá můj hrudník ještě víc nahoru proti jeho. Tření o sebe mi způsobuje, že mi začínají rašit bradavky. To spolu s faktem, že se na mě Archer dívá jako na kořist, způsobuje, že mám pocit, jako by mi žaludkem projel blesk. Než mi rukama obepne biceps, nakloní bradu výš. V jedné vteřině nás obtočí kolem sebe a přitiskne mě zády ke zdi. Jeho noha se zasune mezi mou a on mě svými boky přitiskne na místo. Snažím se mu bránit, ale proti jeho sevření se sotva dokážu pohnout. "Nech mě -" Znovu se zavrtím. "Běž!" "Ne," zařve. "Poslouchej mě, holčičko." Odtáhne mě od zdi a přitiskne mě k ní. Hlava mi poskočí a vidění se mi lehce rozostří. Archer se mnou zatřese a jeho dvě části, které vidím, se opět spojí v jednu. Vypadá rozzuřeně. Chřípí se mu rozšíří a med, který jsem viděla v jeho očích, se změní v oheň. "Jsi nová, chápu to," vyštěkne. "Ale nemáš ponětí, s kým máš tu čest. Vybrala sis špatného kreténa, se kterým chceš vyjebat. Na téhle škole dostávám, co chci, a dělám si, co chci. Lidi jako ty to nedělají, takže bude nejlepší, když se to začneš učit."Uvolním jednu ruku a strčím mu do mohutného hrudníku. Sotva se pohne a dál na mě zírá, než mě chytí za zápěstí ve své mohutné ruce. Zakňučí, když zkroutí ruku a kůže na kůži ho pálí. "Tahle škola není pro malé děvky, jako jsi ty, které sem chodí hledat něčí peníze, aby je mohly utratit," zasyčí Archer. "Nevím, jak tvoje matka svedla Isaaca, ale vím, že ti nedovolím, abys zatínala drápy do kohokoli ze zdejších lidí. Pustím tě s varováním, ale jestli tě ještě někdy uvidím ve své tělocvičně, roztrhám tě na kusy." Pustí mi zápěstí a odtáhne se od cesty. Mé tělo se zapotácí a já se málem sesunu na podlahu. V těle mě bolí každá buňka. Archer se na mě zadívá. "Máš to?" vyhrkne. Jednou přikývnu a ze všech sil se snažím nefňukat. Ruka mi znecitliví a já si třu zarudlé zápěstí. Dívám se, jak Archer odchází do tělocvičny. Pěsti má zaťaté v bok a páteř se mu pohrdavě prohýbá. Podívám se na svou bolavou ruku a ohnu prsty. Jsou ztuhlé, ale nezdá se, že by byly zlomené. Ohlédnu se a Archer je pryč. Zůstávám stát ve vchodu do bojového zařízení s pulzujícím zápěstím a pošramoceným egem. Opřu si hlavu o zeď a zavřu oči. Možná to nebyl nejlepší nápad. Jistě, život v Greendale nebyl skvělý. Ale aspoň by bohatí kreténi netrávili dny tím, že by mi znepříjemňovali život.
Kapitola 3
Poté, co mě zmlátil ten Archer, vyběhnu z tělocvičny a snažím se najít úkryt. Skončím v jídelně, kde jím něco opulentního, čemu se říká "ceviche". Chutná to jako ocet a je to jako syrové kuře. Podaří se mi sníst pár soust, když mi zazvoní telefon. Na displeji mi bliká zpráva od Wyatta. Wyatt (13:45): Sejdeme se na adrese 450 E Peak Hwy @ 14:00. Nebuď b l8. Je to zlověstné jako vždycky, ale zároveň je to velmi Wyattovské. Vždycky na mě byl krátký. Možná je to jeho pohrdání mou matkou a mnou za to, že jsme zničili dokonalé manželství jeho táty, nebo je to prostě proto, že takový je. Navzdory tomu, jak nejasná a podivná ta zpráva je, si Isaacův slib uchovávám v paměti. Řekl mi, že Wyatt na mě v Moonriveru dohlédne. Ujistí se, že zapadnu a tak. Zatím jsem dělala všechno možné, jen ne zapadla. Na druhou stranu, Wyatt a já jsme se rozešli ve chvíli, kdy jsem vstoupila na tohle bohy zapomenuté místo. Možná na mě opravdu dohlédne. Nebo to možná byla past. Bez ohledu na to jsem se zbavila ceviche a vydala se přes kampus. Telefon mi říká, že je to deset minut chůze, což znamená, že pokud se neztratím, přijdu přesně na čas. Kampus je nádherný, to se musí nechat. Zeleň je v tomto ročním období v plném květu. Velké vrby se klenou a objímají cestičky, které se proplétají mezi budovami. Haly a koleje vypadají jako gotické hrady, tmavý kámen s čnícími černými chrliči visícími nad okapy střech. Telefon mě nasměruje do menší budovy. Je trochu stranou kampusu a vypadá hezčí a novější než ostatní budovy. Černý mramor je podobný tomu z Hayesovy pyramidy, ale vypadá spíš jako kostel než jako nepovedená egyptská pyramida. Rozhlížím se kolem a zdá se mi, že tuhle část kampusu všichni opustili. Pomalu se blížím ke dveřím. Zkouším volat na Wyatta, ale nic neslyším. Vstoupím dovnitř a znovu zavolám jeho jméno. "Wyatte? Haló?" Dveře se za mnou zabouchnou. Uslyším sérii cvaknutí a okamžitě zpanikařím. Pokusím se dveře vypáčit, ale jsou zamčené. Skvělé. Pomalu pokračuji v chůzi kostelem. Uvnitř je taková tma, že sotva vidím, kam jdu. Za rohem zaslechnu tlumené zvuky a nejistě vystrčím hlavu, abych se podívala, jestli to není Wyatt. Mladý pár se proplétá u zdi. Hlavu má v extázi zvrácenou dozadu. Dlouhé hnědé vlasy jí kaskádovitě padají na ramena a jsou přehozené přes hruď. Košili má vyhrnutou vysoko do výše a pod bradou staženou do drdolu. Mužova ruka jí náruživě pracuje na prsou, a to vše zatímco jí saje odhalené další. Jeho vlastní košile je pohozená na podlaze a svaly na zádech se mu vlní ve slabém světle svíček. Okamžitě mě to přivede do rozpaků a přišpendlí na místo, kde sleduji, jak se jeho ruka pohybuje na její kůži. Sjíždí s ní níž a její plná hruď je vystavena větru. Cítím, jak mi tváře zalévá horko. Jeho ruka se přesune mezi její nohy a dívka vydá chtivý sten. Plácnu si rukou přes ústa a ztuhle na ně zírám. Muž dívku otočí tak, aby se zády opřela o zeď, a přitom drží jejich rty přivřené k sobě. Ona se k němu naklání, zatímco jeho ruka dál pracuje pod její sukní. Noha, která je mi nejblíž, se mu ovíjí kolem boků. Přesune se od jejích úst, aby jí znovu sál krk, a v tu chvíli dojde k očnímu kontaktu."Co to kurva je?" zasyčí. "Pokračuj," zakňučí dívka a pohybuje boky proti jeho ruce. "Prosím, zlato." "Kdo jsi?" odsekne muž. "Tohle je soukromá budova!" Dívka se konečně otočí čelem ke mně. Vykřikne a okamžitě od chlapce odletí. Strhne si tričko a vyrazí na druhou stranu místnosti. Muž, stále bez trička, se vydá směrem ke mně. Ucuknu dozadu. "Omlouvám se - můj - já - můj bratr-" "Nebudu se znovu ptát," odsekne. "Kdo. Kurva. Jsi ty?" Muž vypadá děsivě povědomě. Má medově zlaté oči a vlnité hnědé vlasy. Jako kulový blesk mě zasáhne, že vypadá přesně jako Archer. Znovu ustoupím a zvednu ruce na obranu. "Moc se omlouvám - já jsem nechtěla -" "Ty musíš být nová," odsekne muž. "Tenhle pozemek patří Hayesovi. Výhradně pro bratry Hayesovy a pouze pro bratry Hayesovy." "Kurva," vydechnu. "Řekli mi, abych sem přišel. Dveře byly otevřené a..." "Bratrem?" přejede mě očima a vysměje se mi. "Nevím, který z mých bratrů by si kdy zahrával s někým tak nechutným, jako jsi ty." "Ne, ne!" Vykřiknu. Okamžitě si uvědomím, že jsem úplně v háji. Tenhle muž je Hayesův bratr, alfa král ve výcviku. A já jsem právě vtrhl do jeho tajného prostoru a zničil mu schůzku s nějakou holkou. Zasyčí na mě a já zase couvnu. Narazím zády na zeď a jsem zahnán do kouta. "Wyatte!" Zakřičím. "Můj nevlastní bratr Wyatt mi řekl, abych sem přišel!" Muž se zastaví. Svraští obočí. "Wyatt? Wyatt Jones?" "Ano!" Koktám. "Je to můj nevlastní bratr. Já jsem Chloe Jonesová!" Muž se otočí přes rameno. "Jonesová!" vyštěkne. Ze stínu se vynoří můj nevlastní bratr. Vypadá zmateně z mé přítomnosti. "Chloe?" "Wyatte!" Vykřiknu. "Řekni jim, že jsi mi řekla, abych sem přišla. Nechtěla jsem - nechtěla jsem rušit!" "O čem to mluvíš?" Wyatt se pomalu rozpovídá. Podívá se na druhého muže. "Tohle je Hayesův chrám. Nikdy bych ti neřekl, abys sem šel." Cítím, jak se mi žaludek propadá až do prstů na nohou. Byl to trik. Věděl jsem to. "Beau, je mi to moc líto," řekne Wyatt a zavrtí hlavou. Nedůvěřivě se na mě ohlédne. "Na takový luxus není zvyklá. Musela sem přijít, protože to tu vypadalo hezky. Omlouvám se." "Klasická zlatokopka, co?" Hayesův bratr Beau se zasměje. "Strkáš se na místa, kam nepatříš." "Přesně jako její matka, vážně," řekne Wyatt a stále kroutí hlavou. Odmlčí se a podívá se na mě. Mám chuť mu vyškrábat oči. "Říkal jsem otci, že poslat ji sem byl špatný nápad. Jen by dělala problémy." Švihnu hlavou a vidím, jak ke mně Beau kráčí. Úplně oněmím, když mi vezme bradu do dlaní. Jeho dotek je jemný, navzdory zlobě, s jakou ke mně promluvil. Otočí mi tvář směrem k tlumenému světlu svíček a pak ji zase otočí, abych se mu podívala do očí. Jsou stejně medově ohnivé jako Archerovy. Hrubě polknu. "Teď, teď," vypraví ze sebe. "Mám rád malé problémy. Obvykle chutná nejsladčeji." Vyplázne jazyk a navlhčí si spodní ret. Navzdory sobě zakňučí. Beauova ústa se zkroutí jako kočka Chesiree. Podívám se mu přes rameno na Wyatta, který má rty roztažené do úsměvu. Krev ve mně vře, ale pořád jsem ztuhlá na místě. Beau mi přejede palcem po rtech a já k němu trhnu očima."Kluci," křikne. "Pojďte se podívat na králíčka, kterého jsem nám chytil na hraní." Ve dveřích se objeví další tři postavy.
Kapitola 4
Přede mnou stojí čtyři mohutné postavy. Okamžitě poznám, že jsou to bratři Hayesovi, protože vypadají jako zasraní bohové. Vlnící se svaly, ostré čelisti a oči, které jako by zářily. Všichni jsou však trochu jiní. Jsou tu dva stejní muži, i když s opačnými výrazy ve tváři. Jedním z nich je Beau, který se stále usmívá, když mě drží za bradu. Druhý se na mě upřeně dívá. Poznávám v něm muže, kterého jsem potkala předtím, Archera. Stále v sobě drží stejný hněv, s jakým jsem ho opouštěla. Třetí si žvýká ret. Stojí za Archerem a vypadá nesměle. Těká očima sem a tam mezi dvojčaty. Je stejně krásný jako dvojčata, ale má jiný nos a šokující, zářící šedé oči. Čtvrtý stojí vedle Archera a na tváři má stejný úšklebek. Je štíhlejší než ostatní tři a vlasy má dost dlouhé, takže se mu kroutí kolem uší. Jeho pihy jsou mnohem výraznější než u ostatních bratrů. Beau spustí ruku a pokyne směrem ke mně. Archer se vymrští ven. Pohybuje se jako světlo, tak rychle, že ho sotva vidím. Vzápětí mě objímá rukama a přišroubuje mě k sobě. Mírně se zavrtím, ale nepovolí. Nikam nepůjdu. Druhý rozzuřený bratr vytáhne hromádku fotek. Listuje jimi, povytáhne obočí a pak je předá dlouhovlasému bratrovi. "Ta proradná mrcha," řekne Beau. Zavrtí hlavou, ruce v bok. "Tohle si vážně promyslela, co? Vezmi si Jonese. Dostat její dítě do Moonriveru a pak celý proces zopakovat." Dlouhovlasý bratr se při prohlížení fotek zastaví, aby mě přejel očima. Je to stejný pohled, při kterém mi Kathy lezla po kůži hned první den. Ještě jednou se podívá na fotky. "Její matka aspoň vypadala," řekne, než předá fotky dalšímu bratrovi. "Tahle kočka vypadá, jako by právě vylezla z kanálu." "Jdi do prdele!" Vykřiknu a konečně se mi vrátí hlas. Archer se ušklíbne. Jeho dech mě hřeje na mušli ucha. Rozpálí mi celé tělo. "Cože?" řekne. "Jsi naštvaná, že jsme tě chytili dřív, než jsi stihla polapit zlatého chlapce, stejně jako maminka?" "Moje máma nikoho do pasti nelapila!" Odplivnu si. "Ona a Isaac se mají ve skutečnosti rádi." "Možná má pravdu," řekne čtvrtý bratr. Ten nesmělý. Konečně dostal ty fotky. "Možná se Jones do místní chůvy opravdu zamiloval." Beau se ušklíbne. "Prosím tě," řekne. "Jones není tak hloupý, aby to udělal. Vážně si myslíš, že nedokáže vyčenichat zlatokopeckou děvku?" Poslední slovo mi rezonuje v uších a já zrudnu. "Jdi do prdele!" Znovu vykřiknu. "Vy všichni bohatí kreténi si myslíte, že jediné, na čem záleží, jsou peníze!" Nad celou situací se znovu zavrtím. Ruce sevřené kolem mě se sotva hýbou, a tak se rozhodnu využít jiné možnosti. Zuby se zabořím do paže přepásané kolem hrudníku. Ústa mi zaplaví kov a za mnou se ozve výkřik. Paže okamžitě klesá. Se zaúpěním padám na podlahu. Drápu se dozadu a držím nepřátele před sebou. Všichni se na mě dívají se směsicí šoku a znechucení. Dlouhovlasý bratr se vysmívá."Opatrně, Archie," řekne. "Mohla by tě nakazit svou hnusnou mrchožroutskou nemocí." Archer si potřese rukou a zakleje. Krev přestala kapat a jediné, co po ní zůstalo, je zřetelný otisk mých zubů v jeho kůži. Zavrčí na mě. "Když si pomyslím, že jsem chtěl toho šílence nechat hlídat dítě," ušklíbne se. Narovná se a pohlédne na mě. Srdce se mi zadrhne v hrudi. Přes všechny kretény, které jsem v životě snesla, je tenhle nejhrozivější. Ohlédne se na své bratry. "Kluci," řekne. "Myslím, že máme dalšího Nedotknutelného." Bratři se mezi sebou zasmějí. Dívám se na ně všechny s nepopsatelným znechucením. "Co je to kurva nedotknutelný?" Zamračím se. "Nejnižší ze školní populace," řekne Beau. "Každý, kdo je někdo, se s tebou odmítne bavit. A taky můžeš bydlet ve sklepě." Jeho rty se roztáhnou do hrozivého úsměvu. "Doufám, že se ti tam líbí zima." "Ale no tak," hodím po nich zpátky. "Přece nemůžeš čekat, že na to půjdu. Myslíš si, že jen proto, že tatínek vlastní školu, můžeš dostat, co chceš?" "Ne," řeknu. "To si nemyslíme," řekne Archer. "My to víme." Zavrtím hlavou a ušklíbnu se. Celá tahle situace je absurdní. Už mám mužů plné zuby. S kretény mám co do činění už od svých sedmi let. Celých jedenáct let naprostých mužských keců. Aspoň že všichni v Greendale věděli, že si se mnou nemají zahrávat, když jsem tomu jednomu klukovi rozpárala ruku dýkou. Mojí dýkou. Moje ruka okamžitě sáhne do kapsy. Železná dýka mi leží pod dlaní a v tu chvíli mi připadá jako spasitel. Pomalu se zvedám na nohy. Dávám si záležet, abych se trochu zapotácel, aby si mysleli, že jsem slabý. Pak udeřím. Vytáhnu dýku z kapsy a vrhnu se na Archera. Jsem rychlý, ale on je rychlejší. Uskakuje mi z cesty, když sekám vzduchem. Ostatní bratři mi okamžitě začnou periferně vrčet. Přehodím čepel v ruce a zaujmu útočný postoj. Znovu vymrštím ruku do vzduchu. Lučištník šlape dozadu mimo můj dosah. Je nebezpečně blízko zdi. Vím, že jsem ho přišpendlil. Chystám se zasadit poslední úder a zápěstí se mi zachytí. Než stačím zaregistrovat, co se děje, letím vzduchem. Zády dopadnu na zem a páteří mi projede bolest. Archer mě celou svou vahou přitiskne k zemi. Na krku cítím chlad. Ruku mám prázdnou a okamžitě vím, že má mou dýku. Do ucha mě znovu udeří horký vzduch a po kůži mi znovu přeběhne oheň. V bradavkách se mi objeví kamínky a já se proti němu vzpírám. Copak není dost trapné, že nás právě porazil? Teď musíme být ještě vzrušení? Archie se mi směje do ucha. "Jsi tak mladá," houkne. Po pohmožděné páteři mi přeběhne mráz a tluče mě do pošramoceného ega. "Ještě ses nenaučila, že lovce z tebe nedělá zbraň. Je to dovednost. Něco, co ti očividně chybí." Jeho váha opouští mou hruď a já vydechnu všechen vzduch, který mám v plicích. Poprvé se setkávám s pocitem, že na to nestačím. Síla, na kterou jsem tak pyšná, nemůže překonat sílu, která je zakořeněná v krvi alfů bratrů Hayesových."Zlatíčko," houkne Beau z mé strany. "Ještě jsme ti ani nedali ochutnat, jaké to je žít na naší škole, a už vypadáš takhle uboze. Jsi zničená." Podívám se na něj a snažím se zabránit slzám, které se mi derou do koutku očí. Proměním je ve vztek a plivnu mu k nohám. Jenže to ho rozesměje ještě víc. Někdo další mě táhne na nohy. Hodí po mně šedou vestu a nutí mě, abych si ji oblékla, a přitom se směje. Archer mě postaví ke zdi a vytáhne telefon. Vyfotí mě, zatímco bratři za ním kdákají. Otočí telefon a ukáže mi fotku. Vypadám příšerně, rozcuchaná a zablácená. Pod mou fotkou je napsáno: "DIVOKÁ ŽENA. POZOR NA TUHLE NEDOTKNUTELNOU!!!!" Archie stáhne telefon zpátky a já vidím, jak se usmívá, když fotku nahrává na Instagram. "Vítejte ve světě Nedotknutelných." Říká a zlomyslně se usmívá. Vzhlédnu a navážu oční kontakt s Wyattem, který to všechno sleduje. Kývne a rozzáří se úsměvem tak šibalským, až mi přeběhne mráz po zádech.
Kapitola 5
Archer a Beau mě doslova vyhodili ze svého chrámu. Se žuchnutím jsem dopadla do hlíny a okamžitě jsem se otočila na záda, abych útočníky proklela. Naštěstí pro ně už zavřeli dveře a byli skryti před mým zrakem. Vstal jsem a otřel se. Pro dnešek jsem měl téhle nové školy dost a chtěl jsem se uložit ke spánku. Vydal jsem se zpátky do studentského centra. Jeden z hlídačů mi dal průkaz a ukázal na kolej, kde jsem měl být. Poděkovala jsem mu a dostalo se mi ostražitého přikývnutí, než se opět zahrabal do své práce. Divné. Celé tohle místo bylo kurevsky divné. Šel jsem přes celý kampus na kolej. Moje zavazadla tam zřejmě přinesl někdo z ostatních průvodců. V žaludku se mi udělala jáma, která se mi pomalu propadala až do prstů na nohou. Něco mi na tom nesedělo. Esther Hall byla jedna z menších kolejí v kampusu. Přesto byla stále stejně krásná jako ostatní budovy. V ruce jsem držela průkazku a tlačila se do budovy. Čekal tam na mě malý turniket. Vtiskla jsem do něj průkaz a zatajila dech. ZAMÍTNUTO. Správně. Samozřejmě. Zkusil jsem to znovu, téměř z nedůvěry. Tohle se přece nemůže stát. Jak se to mohlo stát? ZAMÍTNUTO. Zkoušel jsem to znovu a znovu a pokaždé se objevil jasně červený nápis a kyselý bzučivý zvuk, který mě nutil zabořit pěst do čtečky klíčových karet. ZAMÍTNUTO. ZAMÍTNUTO. ZAMÍTNUTO. "To se nezmění," ozve se hlas. Trhnu hlavou směrem k jeho zvuku. Za stolem napravo ode mě sedí strážný, kterého jsem při vstupu přehlédla. Nohy má zvednuté na stole a zkřížené v kotnících. Má mírnou nadváhu a je úplně rozcuchaný. "Co je?" Řeknu. Poklepe prstem na stůl mimo můj zorný úhel. "Chloe Kissimetová, že?" řekne. "Právě jsem dostal tvoje jméno na nejnovější seznam Nedotknutelných." "Do prdele..." zamumlám si pod nos. Nasaju plnými doušky vzduch. "Hele, moje věci jsou nahoře na koleji, která mi byla přidělena. Jestli mě nechceš pustit nahoru, můžeš si pro něj prosím tě dojít?" Před kolejí se ozve klapot. Podívám se z okna a vidím, jak se ve větru pohupuje hromada látky. Její objem se zvětšuje, až se z nebe vyřítí kufr a praští o zem. Oči se mi rozšíří hrůzou, když si všimnu jasně zelené visačky na zavazadle s mými iniciálami. Naprosto zděšeně se ohlédnu na strážného. Usměje se na mě a líně ukáže z okna. "To je tvoje?" Vyrazím z koleje a vpadnu do toho šílenství. Moje věci jsou všude. Všechny jsou potřísněné nějakým skvrnitým šedým inkoustem. Dokonce i ten nový oblek od Chanelu, který mi Isaac koupil. Celý šedý. Zhroutím se na podlahu a začnu se prohrabávat troskami v naději, že najdu něco, co není šedé. Nic takového nenajdu. Poprvé od svého příchodu do tohoto kampusu si nejsem jistá, co mám dělat dál. Do mozku se mi jako parazit vkrádá naprosté zoufalství. Držím v ruce cáry svého oblíbeného trička a cítím, jak mě v očích bodají slzy. Najednou ucítím poklepání na rameno. Otočím se a okamžitě zaujmu útočný postoj.K mému překvapení je dívka přede mnou malá a nepředstavuje žádnou hrozbu. Za velkými brýlemi s obroučkami má velké oči. Uši má na hlavu trochu moc velké, takže vypadá trochu jako vyděšená myš. "Prosím?" vypískne. "Ano?" Opáčím, stále si nejsem všemi jistá. "Mám tě odvést do tvého nového pokoje," řekne. Hlas se jí mírně chvěje. "Aha," upustím od svého postoje a podívám se na nepořádek v kufru, který mě obklopuje. "Nech mě jen..." Začnu sbírat všechny své věci a házet je do kufru. Jedno z koleček je rozbité, takže bude otrava ho tahat, kamkoli mě ta holka vezme. Sbalím všechny své potrhané věci a ohlédnu se na dívku. Jednou kývne hlavou, než se rozprchne do areálu. Vede mě skrz školu na druhou stranu pozemku. Když dojdeme k větší budově, než je Ester Hall, pocítím špetku naděje. Naděje se rozplyne, když mě vede kolem boční strany budovy ke dveřím do sklepa. Roztáhne dveře a sejde po slabě osvětlených schodech. Když vejdu do místnosti, připadám si, jako bych vstupovala do zajateckého tábora. Je to špinavá skořápka s několika postelemi rozesetými po celém prostoru. Všichni v místnosti mají na sobě šedé oblečení a vypadají naprosto zuboženě. Je to odporný pohled. "No," řekne malá holčička a strčí si brýle na nos. "Vítejte v Jeskyni." Znovu se s úžasem rozhlédnu kolem sebe. "Ty jsi..." "Nedotknutelní, ano," řekne dívka. Pokyne mi směrem k prázdné posteli a obě se na ni posadíme. Upustím svůj kufr na zem. Připadá mi, že do takového prostředí nepatří. "Bratři Hayesovi nás všechny nějakým způsobem označili za Nedotknutelné," pokračuje dívka. "Všichni mají tendenci dělat s našimi věcmi to samé, když jsme jim tak či onak ublížili." Smutně se na mě usměje. "Bohužel pohled na tvé oblečení, které létá vzduchem, jsem viděla často." Povzdechne si. "Pro všechny intenzivní účely jsme tu pořád studenti. Stále navštěvujeme všechny předměty a na konci toho všeho můžeme odmaturovat. Ale nikdo se s námi nebaví. Jediní lidé, kteří nás vůbec mohou oslovit, jsou samotní Nedotknutelní. Dokonce i profesoři mají tendenci nás v hodinách ignorovat." "Zatracení bohové," oddechnu si. "To je nelidské." Dívka pokrčí rameny. "Je docela příjemné, když si vás nikdo nevšímá. Lepší než být šikanován. Mimochodem, já jsem FA." "FA?" Ptám se. "To je nějaká zkratka?" Okamžitě zrůžoví v obličeji a rozpačitě se mi zasměje. Znovu si upraví brýle. "Ano, bohužel. Tlustá prdel." "Tlustá prdel?!" Zalapám po dechu. "Tak se jmenuješ?!" Nakloní hlavu. "Vládně ne, ale ano. Tady je." "To jsou ti zasraní bratři, že?" Vyhrknu. "Jsou to takoví kreténi." "Mají to na starosti," povzdechne si FA. "Jak ti říkali?" "Divoška," zasyčím. "Snažila jsem se toho Archera dostat na jeho místo a on mě přemohl. Jak to, že s tím nikdo nic nedělá?" "Není to tak hrozné," řekne jiná dívka. Je širší než FA a na ramenou se jí vlní svaly. Dlouhé vlasy má spletené do copu na zádech. Má lehký přízvuk. "Dostaneme jídlo. Dostáváme vzdělání. Jasně, že jeskyně stojí za prd, ale tady dole nás nikdo neotravuje.""To je Peacey," řekne FA. "Zkratka pro Pretentious Cunt." Okamžitě se ušklíbnu a podívám se na Peaceyho. Ta mi úsměv opětuje. "Druhý den výuky jsem Neilovi řekla, že jeho rekonstrukce Hvězdné noci stojí za hovno. Řekl mi, že jsem namyšlená píča, a teď jsem tady." "Takže jste všichni měli problémy s bratry Hayesovými?" Rozhlížím se kolem sebe. Všichni na mě kývnou. "Proč se nebráníte?" "Bratři Hayesovi řídí školu." Dívka tmavé pleti zavrtí hlavou. "Dokonce i zaměstnanci jim zobou z ruky, aby se dostali do přízně Alfy Hayese, jejich otce. Každý, kdo se s nimi jen pokusí bojovat, dostane nakládačku." "Takže ty jsi prostě samolibá?!" Říkám vztekle. "Máme jeden druhého," řekne Peacey. "Staráme se jeden o druhého a staráme se o to, aby se každý, kdo čelí hněvu Hayes, cítil jako součást naší rodiny. Včetně tebe." Povzdechnu si. V tuhle chvíli nevím, co jiného říct. Už tak byl ten den dost vyčerpávající, ale když se k tomu přidaly politické nesmysly, bylo to ještě vyčerpávající. Nechám svůj kufr spadnout na podlahu a sesunu se na postel vedle FA. Pohladí mě po ramenou. "To bude dobrý!" řekla. "Stejně získáš vzdělání a staneš se fungující dámou ve společnosti." Ale já nechci být dámou. Chci být bojovnice. Jsem napůl v pokušení to FA říct, ale jen se na ni smutně usměju. Ona úsměv opětuje. "Za dvacet minut se zhasíná. Potřebuješ něco?" Zavrtím hlavou. FA mě ještě jednou poplácá po zádech, než se vzdálí. O dvacet minut později už je zhasnuto, ale já jsem stále vzhůru. V hlavě se mi honí události dnešního dne. V tu chvíli je ani nedokážu zpracovat. Trvá mi dobré tři hodiny, než konečně začnu usínat. Právě když se mi víčka chvějí, ucítím mezi pažemi něco teplého a měkkého. Snažím se to od sebe odhrnout, ale pak uslyším chichotavé vrnění. Oči se mi rozletí a já se podívám do jasně modrých očí dítěte.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Chůva a její čtyři alfa tyrani"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️